Diskuse : PETICE PROTI VÁLCE

respekt!

Roztavme zbraně v lásce Osud člověka i osud lidstva je otevřený. Každá kapka nenávisti i každá kapka pochopení, tolerance a lásky je velmi důležitá. Naši dávní předkové znali to, co C. G. Jung popsal jako nevědomí, jiní používají pojem nadvědomí nebo kolektivní vědomí lidstva. Mimosmyslové spojení funguje spolehlivě: Když někoho pomlouvám, aniž ten druhý ví proč, když mne potká, mračí se na mne, nebo se aspoň nesměje. Když o někom mluvím příjemně, toleruji jeho lidské chyby, má on ze mne, když mne potká, dobrý pocit, aniž vědomě ví, co jsem o něm řekl. Jinak řečeno, mé negativní myšlenky podporují negativitu ve světě. Mé myšlenky tolerance, odpuštění a lásky podporují to dobré, co ve světě je. Svět se nedlouho po skončení studené války po událostech 11. září 2001 opět polarizuje, ale měl by se uklidnit. Tentokrát stojí proti sobě křesťanství a islám, neboli důležité vyspělé státy a některé státy třetího světa. Ale svět netrápí jen problém terorismu, před kterým se nemůžeme cítit bezpečni najednou nikde na světě. Vidím další problémy, z nichž některé z nich se zdánlivě lidí na Západě nedotýkají, a proto Bohu žel neuvažují o jejich komplexním a masivním řešení. Přitom terorismus je jedním z mnoha dalších problémů, s některými je více, s jinými méně spjat. Ve světě vidím bídu, hlad, umírání na léčitelné nemoci, ale i bezcitnost některých podnikatelů vůči zaměstnancům, bezcitnost lidí vůči sobě, přírodě, netolerance mezi náboženstvími (i u nás!), to vše jsou děsiví svědci toho, že v našem světě, který si tvoříme, není něco v pořádku. Že v nás samých ještě máme co zdokonalovat. Kapitalismus, chcete-li demokracie, se kultivuje úměrně kultivaci kolektivního vědomí lidstva, úměrně duchovnímu vývoji každého z nás. Jsou zde tendence egoistické, které si někteří lidé uvědomují a zápolí s nimi. Jsou zde tendence kladné (vládní pomoc, občanské nebo církevní nadace či fondy pro pomoc postiženým občanům, osiřelým dětem u nás, nemocným, umírajícím hladem z příčin subjektivních nebo objektivních někde jinde ve světě). Tak, jako se rozevírají nůžky mezi bohatšími a chudšími u nás, tak je to i mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Já nevím, co si myslí o nás lidé v Africe nebo v muslimské Asii prostě proto, že nemám sílu, čas nebo vůli se o to zajímat. Je třeba si přiznat, že pro velkou část lidí Západu, neboli bohatého Severu, možná i mne, se většina myšlenek točí okolo uvažování: moje konto, moje auto, moje dítě, moje žena, můj plat, přinejlepším moje město nebo moje vlast. Málo mne vzrušuje "běžná" informace, že několik lidí zemře denně hladem nebo na léčitelnou nemoc v nějaké cizí zemi, protože stát, ve kterém žije, nemá na léčbu toho, kdo sám nemůže potřebnou částkou přispět. Na tuto informaci jsme si jaksi zvykli. Je to někde daleko, mne se to netýká, mne to neohrožuje, já mám svých starostí dost. Mnoho lidí, s nimiž o tom diskutuji, tvrdí: Oni si za to mohou sami. Bojují mezi sebou, nepěstují obilí, nepracují, a pak mají hlad, bídu a nemoce. Tím si lidé snadno před svým svědomím odůvodní svojí netečnost. Nic není černé ani bílé. Příčiny mohou být různé, ale mnoho lidí spadne do stavu bídy, aniž si boj mezi etniky nebo ozbrojenými skupinami ve své zemi přeje. Řada lidí a organizací to ví a je ochotna pro to něco udělat. Lékařské nebo dobročinné mise Evropanů nebo Američanů v zemích Afriky a Asie. Nadace na boj s leprou. Existuje nádherný projekt zvaný adopce na dálku: Sirotci v chudých zemích světa, kterým zemřeli rodiče na nemoc nebo ve válce, jsou v případě jejich zájmu registrováni a dotováni částkou poskytovanou nadačními fondy natolik, aby byli schopni dosáhnout vyššího vzdělání. To jsou dobré zprávy. Pomáháme, mnoho z nás někdy někam přispělo. Při povodních na Moravě i v Čechách jsem byl překvapen, kolik lidí oslovila prosba o pomoc. Z toho můžeme mít dobrý pocit. Dokážeme myslet i na druhé. Ale utkvěl mi výrok, myslím, Matky Terezy: „Ano, děláme něco pro chudé a bídné. Ale to, co děláme, je jen kapka v moři toho, co bychom mohli udělat.“ Na jedné straně pohádkové bohatství nejvyspělejších zemí světa, kde začíná být obvyklé mít v jedné rodině 2 nebo 3 auta, na druhé straně bída miliónů, úmrtí hladem nebo na nemoci, které by se daly léčit. Co si o nás myslí lidé třetího světa? Nevím. Nevím proto, že se Bohu žel z důvodu času, netečnosti nebo jazykové bariéry, se nezajímám, jak na mne, jako na člověka Západu, pohlížejí lidé třetího světa. Co si myslím já o nich? Snad něco ano, ale jaké jsou asi moje informace o nich, když v televizi vidím bojující Palestince, pochodující Iráčany, když čtu zprávy, že muslimský extrémista udělal to nebo ono, když český vládní úředník tvrdí, že je snahou ČR stát se jejich „standardním nepřítelem“, tj. nikoliv úhlavním, abychom mohli s nimi vesele obchodovat. Já jsem v muslimských zemích nebyl, ale kamarád, který projel muslimské státy od Turecka, Irák, Írán, Pákistán až do hinduistické Indie, hovořil o tom, že obyčejní lidé, s nimiž se stýkal, jsou fajnoví, nechali ho přespat, zdarma nebo za trochu práce mu dali dosyta najíst, v některých státech se obávají jejich tajné policie, tak jako my kdysi. Ať si svoji hospodářskou situaci vyřeší sami, namítne řada z nás. Připomínám, že v roce 1989 u nás padala slova „za 10 let ekonomicky dostihneme Rakousko“. Jak se nám to zdařilo? Naštěstí je hospodářská situace poměrně příznivá, díky stabilní situaci a masivnímu toku zahraničního kapitálu. (Jaká by byla zaměstnanost v ČR bez zahraničních firem, kdy poměrně vysoké příjmy výrazně podporují navazující sféru služeb atd.?) Jenomže situace zemí třetího světa, které nemají suroviny, a jsou politicky nestabilnější, je mnohem složitější. Málo kdo tam bez nadnárodních garancí investuje. Chci jen říci, nechají-li se tyto státy jejich vlastnímu osudu, budou se nadále rozevírat nůžky mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Nejsem pro revoluci, věřím postupné evoluci. Ale možná za pohnutkami některých, jak my říkáme, extrémistů, stojí nespravedlnost propastných rozdílů mezi nejbohatšími státy a těmi nejchudšími (někdy i tradiční a mezi obyčejnými lidmi nepřekonaná náboženská nesnášenlivost). Nebo poměrně malá snaha tyto rozdíly stírat. Vláda je odrazem občanů. Vláda pomáhá natolik, aby se mohlo hovořit o její humánnosti, ale ne zase příliš, aby se to nedotklo jejich občanů, kteří by příště zvolili tu vládu, která přeje více jim, než „cizím“. Připomínám, že bída a hlad v Rusku na konci první světové války přinesly revoluci, v jejímž důsledku zahynuly statisíce Rusů a lidí z jiných národů v bojích mezi rudými a bílými, v sovětských koncentrácích, a v důsledku existence komunismu a svět stál na pokraji jaderné katastrofy v průběhu studené války. Chci jen naznačit, že bohatý Sever si ve svém existenčním zájmu nemůže dovolit dosavadní přepych málo řešit katastrofální situaci některých zemí třetího světa. (Již samotné označení třetí svět odráží náš pohled, jako by šlo o někoho, kdo žije nám velmi vzdálen, na nějaké jiné planetě.) Problém terorismu, který lidstvo řeší, je jen špička ledovce mnoha dalších neméně závažných problémů. Jako jsme v přestavbě tvořili komunikační mosty mezi Východem a Západem (živé televizní vysílání mezi televizními studii v USA a SSSR, návštěvy novinářů v druhé zemi, studium vojáků na vojenských školách „protivníka“ atd.) Úkolem médií a snahou každého (a existenční nutností lidstva) by mělo být vytvoření komunikačního mostu mezi Severem a Jihem (chudšími zeměmi Afriky, Asie, Jižní Ameriky). My bychom měli být informovaní, jak si žijete, jaké jsou Vaše radosti, jaké jsou Vaše starosti, kde si myslíte, že kam bychom měli soustředit (zatím) skromnou pomoc? My si žijeme takto. My máme tyto problémy. My máme tyto radosti. Máme tyto starosti. Ale přesto chceme o Vás něco vědět. Zajímáte nás. Možná nesplníme Vaše představy, ale alespoň se začneme pokoušet o něco víc. Pokud se lidstvo dohodne postupně na stále účinnější pomoci chudšímu Jihu (nejen finanční, ale i systémové), kromě vládních řešení největší prostor spatřuji v dobrovolném rozhodnutí člověka sama za sebe prostřednictvím nadací nebo nadačních fondů založených občany, církemi nebo zdravotními organizacemi přispět na řešení konkrétních problémů, které nadace slibuje pomocí příspěvků řešit. Vidím lidi našeho státu a jiných států, kteří vnímají beznadějný osud jiných lidí, kteří dobrovolně dávají poměrně velkou část svého poměrně velkého krajíce těm, kteří nemají skoro nic. Jinak řečeno: Jsem pro intenzivní komunikaci mezi lidmi Severu a lidmi Jihu. Jsem pro intenzivní řešení dalších děsivých problémů třetího světa. Jsem pro vzájemné poznání a postupný přechod z pozice netečnosti nebo nepřátelství do pozice ohleduplné a zájmuplné tolerance. Jsem za produchovnění vztahů mezi lidmi. Když lidé dokáží ze svých srdcí vytěsnit nenávist vůči sobě, nebude muset nikdo za mne bojovat, aby moji nenávist uspokojil, nebude nikdo podporovat ani teroristy, ani vojenská řešení problémů. Můžeme otevřít svá srdce, osvítit láskou svou rodinu, své blízké, své kolegy v práci, své přátele i své nepřátele, osvítit světlem Lásky všechny kontinenty a lidi v nich. Můžeme pracovat v duchovní sféře i ve hmotné sféře. Prosím pracujme. Rovnováha sil, která udržuje mír, je křehká. Emoce jsou zbytečně zjitřené. Je potřeba milióny kapek, lépe však pohárů Lásky, aby se negativní emoce, slibující rychlé a jednoduché řešení (aniž bych se já musel nějak měnit), rozpustily, aniž by se negativní emoce daly do služeb sil zla. Stojíme na křižovatce. Ta lepší cesta směřuje k produchovnělé společnosti lidí. Ke společenství lidstva, kde jeden myslí na druhého (nebo se o to aspoň snaží), kdy člověk nenechá trpět ani zbytečně umírat člověka nebo přírodu. Ano, je Nostradamus, ale také jsou dávné svaté duchovní spisy (indické Védy), které hovoří o tom, že my se staneme současníky Zlatého věku lidstva (přibližně rok 2020). Bůh dal lidem svobodnou vůli. Z velké míry osud lidstva nyní leží v rukou každého z nás. Přestaňme podporovat emoce proti jiné víře, jiné barvě pleti, jinému národu. „Oprávněné“ emoce lidí nebo národů namířené proti sobě navzájem, stály na počátku mnoha válek. V učebnici dějepisu stálo na první stránce: „Dějiny jsou učitelkou života.“ Tak se už konečně poučme historií! Mnoho z nás zná výrok Mistra Ježíše: „Vlož meč zpět do jeho pouzdra, neboť kdo meč bere, od meče umírá.“ Co mohu udělat hned pro mír? Jako člověk přestanu ve svém srdci podporovat všechny emoce proti muslimům nebo Arabům všeobecně. Jako křesťan se modlím Otčenáš, upřímně prožívám hluboký význam těchto slov. Modlím se k Bohu, aby účinně pomohl lidem nastolit mír a spravedlnost, důstojný život pro všechny, aby účinně utlumil vzdouvající se emoce na obou stranách. Představuji si, jak světlo Boha, které vstupuje z nebe do mého těla, rozsvěcuje mé srdce zlatou (bílou) září, která postupuje rukama do dlaní. Mezi dlaněmi si představuji Zeměkouli se všemi kontinenty, národy a lidmi. Světlo z mých dlaní halí Zemi do zlaté (bílé) záře. Já jsem světlo, které posílám světlo americkému prezidentovi, aby z jeho mysli odešly zbylé emoce a vstoupil tam Bůh. Posílám světlo Američanům a lidem Západu, aby z jejich mysli odešly emoce a vstoupil tam Bůh. Posílám světlo muslimům a chudým lidem, aby z jejich mysli odešel strach a nenávist a vstoupil tam Bůh. Máte pocit, že je to málo? Věřte, ze každá negativní myšlenka, podněcuje negativitu lidí naladěných do podobných psychických vibrací. Každá pozitivní jasně formulovaná myšlenka přitahuje lidi podobných vibrací. Lidé mají před sebou obrovský úkol. Mnoho lidí dobré vůle se stane v této době stromem klidu, míru, Lásky a láskyplné akce. Je-li to skutečně naším přáním, přichází svět, kdy vedle sebe bez podezírání, nenávisti a válek budou žít křesťané, muslimové, hinduisté, buddhisté, Židé, lidé jiné víry nebo bez vyzvání. Stačí jen chtít a dělat pro to vše, co cítím, že bych měl udělat. Je důležitá motlitba. Ale jak řekl Sai Baba: „Ruce, které pomáhají, jsou důležitější než ústa, která se modlí.“ Chcete-li, pomáhejte a jednejte podle Vašeho vědomí a svědomí. Každá modlitba i každá pomoc je důležitá. Každý úsměv, každý malý čin v rodině, v zaměstnání, vůči lidem na ulici, vůči podřízeným, zaměstnancům, každá kapka mezilidské a náboženské tolerance, každý zájem o druhého, každá koruna na dobrou věc nebo na pomoc druhému, každé odpuštění, každý malý projev lásky, míru tvoří jednu velkou Lásku, jeden velký mír, jedno velké bezpečné místo zvané Svět, ve kterém chceme žít a po kterém ve svém nitru toužíme a tento sen jsme nyní přišli uskutečnit. A. D.